První písemné zmínky o
Vranově se pohybují kolem roku 1100. Vranov patřil mezi hrady, které panovníci
zastavovali svým věřitelům. Takto přišel k Vranovu v roce 1323 i Jindřich z Lipé.
Již v polovině 14. století přešel hrad na Smilova z Lichtenburka. Lichtenburkové,
jako první získali na Vranov dědičné vlastnictví. Albert z Lichtenburka dal hrad
roku 1516 Arlebovi z Boskovic. Následovala řada vlastníků, kteří se na hradě
zdrželi krátce, byli to v roce 1525 Jan z Pernštejna, po něm roku 1528 Zdeněk
Meziřícký z Lomnice, roku 1554 Volf Krajíř z Krajku, dále roku 1560 Petr
Čertorejský z Čertorej, Estera z Dietrichštejna roku 1568 a roku 1598 Volfart Strejn
ze Švarcenavy. Před třicetiletou válkou roku 1618 získal hrad Volf Dětřich z
Althanu. Tomu byl hrad zabaven a svěřen jeho bratrům Michalu Adolfovi a Quintinivi,
kteří jej prodali Janu Arnoštovi ze Šerfenberka s tím, že když jej bude prodávat,
budou mít přednostní kupní právo. Althanové se sem vrátili opět roku 1680. Michal
Jan Josef z Althanu vedl přepychový život, kterým se přivedl na mizinu a zámek mu
byl v konkursu prodán. Hrad koupil roku 1793 pražský advokát Josef Hilgartner z
Lilienbornu, ale již roku 1799 jej prodal polskému hraběti Stanislavu z Mniszku.
Po jeho smrti zdědily zámek dcery Felicie, kněžna Lubomirská a Luitgarda, hraběnka
Stadnická. V roce 1945 přešel Vranov nad Dyjí do státní správy.
|
