Rozsáhlé třeboňské panství si u krále vysloužil
Vítek z Prčic z rodu Vítkovců. V polovině 13. století koupili toto území, tehdy
zvané Wittinegowe (Vítkův luh), bratři Pelhřim a Ojíř z rodu landštejnských
Vítkovců. Roku 1341 se z osady stává město a roku 1366 získává Třeboň svůj
český název podle toho, že místo vzniklo vytříbením lesa. Ve stejném roce
třeboňské panství získávají Rožmberkové, kteří se zasloužili o velký rozmach
města a okolí. Roku 1551 převzal panství Vilém z Rožmberka. Za jeho vlády se na
Třeboňsku začaly stavět rybníky. Po Vilémově smrti roku 1592 přešel všechen
majetek na mladšího bratra a posledního Rožmberka, Petra Voka. Jako dědictví
získali Třeboň roku 1611 Švamberkové. Za spoluúčast při povstání českých
stavů v roce 1618 byl švamberský majetek zkonfiskován. Panství si ponechal sám
císař Ferdinand II. Potom Ferdinand III. a ten je zastavil místo nevyplaceného věna
své sestře Cecillii Renatě a polskému králi Vladislavovi. Po zrušení zástavy jej
bratr Ferdinanda III., pasovský biskup Leopold Vilém, částečně odprodal a
částečně daroval z vděčnosti za pomoc a oddanost Janu Adolfu Schwarzenberkovi I. Rod
Schwarzenberků zde žil až do roku 1940, kdy zámek zabralo gestapo. Roku 1947 byl
třeboňský zámek zestátněn.
