Rožmberkové měli erb s rudou růži v bílém poli, proto si říkali páni
z Růže. Posledním Rožmberkem byl Petr Vok. Žil nespoutaně a lehkomyslně, když se
však oženil s chudou šlechtičnou Kateřinou z Ludanic, zanechal dosavadního
hýřivého života. Na třeboňském zámku měl Petr Vok mnoho dvořanů a žil velmi
okázale, ale přesto byl ke svým poddaným laskavý a dobrotivý. Po smrti jeho ženy se
však velmi změnil. Býval zamračený a často rozhněvaný. I pro malé provinění
posílal své sluhy na smrt, proto nechal svého kata přestěhovat z Třeboně do
Soběslavi. Takže, než se kat dostavil do Třeboně, pána většinou zlost přešla a
odsouzenému byla udělena milost. Ke konci svého života byl Petr Vok sužován mnohými
nemocemi, z nichž jej vysvobodila až smrt. Byl pochován v rodové hrobce, která byla
za posledním Rožmberkem navždy zazděna.
Rožmberkové měli erb s rudou růži v bílém poli, proto si říkali páni
z Růže. Posledním Rožmberkem byl Petr Vok. Žil nespoutaně a lehkomyslně, když se
však oženil s chudou šlechtičnou Kateřinou z Ludanic, zanechal dosavadního
hýřivého života. Na třeboňském zámku měl Petr Vok mnoho dvořanů a žil velmi
okázale, ale přesto byl ke svým poddaným laskavý a dobrotivý. Po smrti jeho ženy se
však velmi změnil. Býval zamračený a často rozhněvaný. I pro malé provinění
posílal své sluhy na smrt, proto nechal svého kata přestěhovat z Třeboně do
Soběslavi. Takže, než se kat dostavil do Třeboně, pána většinou zlost přešla a
odsouzenému byla udělena milost. Ke konci svého života byl Petr Vok sužován mnohými
nemocemi, z nichž jej vysvobodila až smrt. Byl pochován v rodové hrobce, která byla
za posledním Rožmberkem navždy zazděna. 
