|
|
|
|
 Pán hradu Šternberka byl velmi lakotný a
chamtivý. Byl taky velmi bohatý a v těžké okované truhle měl schovaný poklad.
Stále ty své zlaté dukátky počítal a z jejich krásy se radoval. Až jednou musel
odcestovat do Vídně k císaři. Byl všecek bezradný a nesvůj, co učiní se svým
cenným majetkem. Nezbylo mu nic jiného, než předat dozor nad hradem svému purkrabímu
Hynkovi. Hynek byl člověk zkušený a poctivý. Pán však stále nevěděl, co udělá
s pokladem. Přemýšlel, přemýšlel a nakonec se rozhodl, že poklad rozdělí na dvě
půlky, z nichž si jednu vezme s sebou a druhou svěří v opatrování purkrabímu. Jak
se rozhodl, tak také učinil. Pán odjel na své cesty a Hynkovi nastaly krušné časy.
Purkrabí se bál loupežníků, nevěřil hradní čeledi i strážím, strach o poklad
ho nenechal spokojeně spát. Rozhodl se tedy, že poklad ukryje. Peníze schoval na
bezpečném místě, a tím mu spadl ze srdce veliký kámen. Jenže štěstí je jednou
tu a zítra zase jinde. Stalo se to jednou zrána, když si Hynek vyjel na koni do lesa na
projížďku. Hynek ucítil v prsou bodavou bolest a spadl z koně. Chvíli ležel v
bezvědomí, a když se probral zjistil, že nohy i pravou ruku má ochromenou. Chtěl
volat o pomoc, jenže z jeho hrdla se neozýval žádný zvuk.Upadl znova do mdlob, tak
jej našli vesničané a polomrtvého odnesli na hrad. K nemocnému přišel kněz, aby ho
vyzpovídal ze všech hříchů, jenže Hynek pořád levicí ukazuje cosi, co kněz
nemůže nikdy pochopit. Purkrabího zachvátil hněv a bezmoc najednou. Nikdo z okolo
nechápe, co němými posunky naznačuje. Tu však najednou kněz přisvědčuje a
souhlasně kývá hlavou. V duchu si však říká: "Chudák, asi spáchal nějaký
zlý skutek, budiž mu odpuštěno." Hynek zemřel ještě té noci, mysle si, že
kněz jeho sdělení rozuměl. Mezitím se pán ve Vídni dověděl o neštěstí a
okamžitě se rozjel na svůj hrad. Našel klíče od pokladnice, avšak když ji
otevřel, poklad nikde. Vyslýchal všecky poddané, ale po pokladu ani památka. Tu si
teprve nešťastný kněz vzpomněl na poslední chvíle Hynkovy. Zabědoval a se vším
se svěřil svému pánovi. Ten hned pochopil, že jim chtěl purkrabí povědět, kde je
poklad ukrytý. Pán dal prohledat každý kout hradu, lesa i strání, ale po pokladu se
zem slehla. Každý rok, když se poklady otevírají, vydává se mnoho pokušitelů na
zbytečnou pouť. Poklad však stále odpočívá, skrytý kdesi ve strmé skále nad
řekou.
|
|
|
  
Vytvořili Naďa a René Moyzesovi
|
|
