|
|
|
|
 Brněnský hrad
Špilberk byl založen okolo roku 1270, za krále Přemysla Otakara II, který se na
hradě velmi rád zdržoval. Za Lucemburků Špilberk dospěl k největšímu rozkvětu,
tehdy na hradě pobýval markrabě a pozdější král a císař Karel se svou manželkou
Blankou z Valois. Karlův bratr Jan na Špilberku setrval po 25 let a také jeho syn Jošt
na hradě prožil mnoho let. Jan i Jošt se zasloužili o rozšíření hradu, ale Jošt
se také smutně proslavil ošklivými šarvátkami se svým bratrem Prokopem, který
nakonec zemřel ve vězení, prý na otravu jedem. Jošta prý roku 1411 potkal stejný
jedový osud. Během husitských válek vlastnil Špilberk Albrecht, Zikmundův zeť. Po
jeho smrti se hradu zmocnili brněnští měšťané a soudili zde husitské
přívržence. Zanedlouho jim Špilberk odebral Ladislav Pohrobek a zastavil ho Václavu
Černohorskému z Boskovic. Potom hrad vyplatil král Jiří z Poděbrad a svěřil ho
svému synovi Viktorinovi. Za Viktorinovy vlády byl Špilberk obležen vojsky uherského
krále Matyáše a postupně vyhladověn. V Matyášově moci zůstal hrad až do jeho
smrti roku 1490. Potom hrad opět putoval do zástavy, ze které ho vykoupil Ferdinand I..
Roku 1560 Špilberk odprodal brněnským měšťanům. Po roce 1620 byl Brňanům
Špilberk zase odebrán a sloužil jako vězení pro povstalce. V druhé polovině 16.
století hrad vyhořel a potom byl opraven, z té doby pocházejí obloučkové atiky na
vnější fasádě. V polovině 17. století začala na Špilberku přestavba, jenž
trvala asi sto let a hrad se během ní změnil v mohutnou, barokní, vojenskou pevnost,
na které se podílel významný pevnostní architekt plukovník ing. Pierre de Rochepin.
Roku 1742 byla dokončena stavba hradních kasemat a v té době také vznikla kasárna a
terasa pro palební postavení. Císař Josef II. zřídil roku 1783 na Špilberku
vězení pro nejtěžší zločince. O rok později na hradě vznikly žaláře pro
doživotně odsouzené, což byly malé prkenné kobky, v kterých byli vězni napořád
přikováni. Tyto žaláře byly zrušeny za Leopolda II. roku 1790 a tresty byly
zmírněny. Roku 1809 byl hrad pobořen napoleonskými vojsky a roku 1820 byla zrušena
vojenská pevnost. Po přestavbě v druhé polovině 19. století Špilberk dále sloužil
jenom jako vězení, kde seděli především vrazi, lupiči a žháři, ale také
političtí vězni a odpůrci habsburské monarchie. Roku 1855 císař František Josef I.
úplně zrušil věznici na Špilberku a hrad dále opět sloužil vojenským potřebám.
Kolem roku 1880 byly kasematy otevřeny pro veřejnost a těšili se veliké oblibě.
Během 2. světové války se část kasemat proměnila v kryty pro německou posádku,
která se na Špilberku usadila. Rekonstrukce z let 1987-92 se pokusila vrátit kasematy
do doby Josefa II. a ukázat návštěvníkům dřívější podobu nejtvrdšího
žaláře opředeného hrůzostrašnými legendami.
|
|
|
|
  
Vytvořili Naďa a René Moyzesovi
|
|
