|
|
|
|
 Je to už
moc dávno, když stará dřevěná tvrz shořela a bylo třeba postavit hrad kamenný.
Jako místo pro stavbu byl vybrán strmý vrch. Nahoru bylo potřeba vynést hromady
kamení a při té těžké práci se mnoho poddaných zmrzačilo. V tomto shonu okolo
stavby se tu zastavil cizinec. Chvíli se díval na příkrou skálu a potom povídá:
"Obešel jsem kus světa, viděl jsem všelijaké divy, a proto nevěřím, že na
této skále postavíte hrad." Tu ho slyšeli stavitelé a takto mu odpověděli:
"Nestavíme hrad z tvé víry, ale z kamene." Tato slova pocestného velice
urazila. Zahrozil svou holí, která ho na jeho cestách věrně doprovázela a zvolal:
"Tuto suchou hůl vrazím do země, jestli se zazelená, uvěřím, že hrad
postavíte." Udělal, jak řekl a zmizel. S rostoucí stavbou pučela a zelenala se i
hůl. Byla kdysi ulomena z tisu a dělníci ji při své práci sledovali. Začali si
sílícího tisu vážit, jako dobrého znamení, že se stavba podaří. A když hůl
vyrostla v statný strom, byla i stavba u konce. Pán hradu jej nazval Pernštejnem a jeho
rod se začal nazývat pány z Perštejnu. Říká se, že život tisu byl nějak tajemně
spojen s osudem hradu. Prý, když bude žít tis, bude i hrad stát. Jednou bouře
ulomila špici stromu a v té samé době se zřítila klenba v hradní síni. Hradní
páni se proto o tis starali a dali kolem něj postavit dřevěný plot.
|
|
|
  
Vytvořili Naďa a René Moyzesovi
|
|
