 Kdysi žili na hradě Lukově pán s paní, kteří
dlouho neměli děti. Pán byl velmi nevrlý a ke svým poddaným se choval přísně a
nesmlouvavě. Hradní manžele byli již starší, když se jim konečně narodil synek.
Byl krásný a zdravý a na prsou mu zářila velká hvězda ze stříbra. Paní měla
ohromnou radost a běžela synka ukázat pánovi. Ten však neprojevil nijakou radost,
jenom ženě a staré chůvě nakázal, ať syna hlídají jako oko v hlavě. Paní i
chůva se od syna nehnuli ani na krok. Hradní pán měl svou komnatu ve vrchním patře a
v těžké truhlici tam ukrýval důležité listiny a písemnosti. Jednou pán vyšel
narychlo ze své komnaty a nechal truhlici i dveře otevřené. Paní si se synem zrovna
hráli dole pod schody na honěnou a malý synek čiperka rychle vyběhl nahoru a rovnou
do pánovy komnaty. Hned za dveřmi uviděl otevřenou truhlici a šel se podívat, jaké
poklady otec v truhle ukrývá. Sotva se nahnul dovnitř, těžký poklop s vrznutím
spadl a malému chlapci urazil hlavu. V tom samém okamžiku do komnaty doběhla hradní
paní a propukla v srdceryvný pláč. Seběhli se všichni i hradní pán. A ten se
strašně rozzuřil, popadl svou paní a vytáhl ji na cimbuří. Tam na ni křikl:
"Jak ses postarala o syna, tak se postarám já o tebe." a shodil nebohou paní
do hradního příkopu. Jakmile pána přešel hněv, nechal udělat dvě rakve a oba
mrtvé pochoval ve hradním sklepení. Kněz ho marně přemlouval, aby mrtvé pohřbil do
svěcené půdy. Za tuto radu na něj pán poštval psy. Od toho dne začal pán prodávat
majetek, až mu zbyla jen postel. Sloužící začali hrad opouštět, a kdo z hradu
neutekl sám, toho pán vyhnal. Hrad pustl a začal se rozpadat. Jednou ráno našli
lukovského pána oběšeného v lese a pohřbili ho mezi sebevrahy u hřbitovní zdi.
|
