|
|
|
|
 Praotec Lichtenštejnů, který žil před mnoha stoletími, byl chudý
horník a celé dny v podzemních štolách doloval rudu. Byl to člověk poctivý a velmi
pracovitý. Svou urputnou prací si však vydělal jen na skromné živobytí. Nikdy si
nestěžoval, jenom doufal, že se mu snad povede lépe. Jednou zase kopal v podzemí,
když tu se mu zjevila víla. Vzala horníka za ruku a dovedla ho na samý konec dávno
opuštěné štoly. Jakmile se zastavila, řekla: "Zde kopej." a zmizela.
Horník tedy nelenil a pustil se do díla. Sotva párkrát dopadl krompáč na tvrdou
skálu, ulomil se z ní krásný kámen. Horník ho zvedl a kámen se mu v dlani
rozsvítil jako tisíc hvězd. Byl to drahokam. Praotec Lichtenštejnů chvilku stál s
pokladem v ruce a přemýšlel, co s ním provede. Po krátkém zamyšlení usoudil, že
drahokam odnese knížeti, kterému patří půda, kde kope. Vydal se na knížecí hrad,
stanul před knížetem a předal mu poklad. Kníže byl potěšen horníkovou
poctivostí, kámen mu vrátil a k tomu mu ještě přidal kus země, kde horník začal
hospodařit jako svobodný pán. Podle drahého kamene si potom on i jeho potomci začali
říkat páni z Lichtenštejna (licht-stein).
|
|
|
  
Vytvořili Naďa a René Moyzesovi
|
|
