|
|
|
|
|
Na počátku 19. století pověřil kníže Alois I. z
Lichtenštejna svého dvorního architekta Josefa Hardtmutha vyprojektováním loveckého
zámečku a ten v romantickém duchu navrhl podobu středověké zříceniny hradu. Stavba
letohrádku začala roku 1801 a trvala do roku 1807. Později byla pojmenována po synovi
Aloise I., Janovi. Letohrádek je obdélníková stavba s nárožními věžemi a ochozem,
která uvnitř skrývá malé nádvoří se 7 m hlubokou studnou uprostřed. Ve věžích
na nádvoří býval dříve psinec a konírna, nedaleko které se dochovalo samostatné
napajedlo pro vzácného arabského koně knížete Aloise I. Kolem stěny nádvoří bylo
osm ohnišť, kde se rožnila ulovená zvěř. Ochoz, který dříve obcházel celou
stavbu, prý sloužil dámám jako vyhlídkový balkón při honech. Uvnitř letohrádku
se nachází velký Rytířský sál vybavený dlouhým stolem, kde se pořádaly hostiny.
Z Rytířského sálu se vchází do dvou nárožních věží, které sloužily jako
dámské salónky, a tam se při hostinách uchylovaly dámy, protože podle dobové
etikety na pánské hostiny nesměly. Ke konci druhé světové války letohrádek
vyhořel a probořily se tam stropy. Tehdy byl celkově zrekonstruován a všechen
původní nábytek byl nahrazen nábytkem dovezeným z blízké Lednice a také z Hluboké
nad Vltavou. Letohrádek je zařízen hlavně jednoduchým nábytkem a loveckými
trofejemi, mezi kterými se nachází i vycpaný medvěd. V expozici můžete také vidět
pohár pro krále lovu o obsahu 3/4 l, jenž musel plný vína najednou vypít nejlepší
lovec. Posledním majitelem letohrádku byl František Josef z Lichtenštejna a od roku
1945 patří Janův hrad státu.
|
|
|
|
  
Vytvořili Naďa a René Moyzesovi
|
|
