|
|
|
|
|
Obec Javorník je v historických pramenech poprvé uvedena
roku 1291 v privilegiu pro vidnavské fojtství. Brzy se ve zprávách objevuje také
zdejší hrad, jenž byl postaven na ochranu důležité obchodní stezky vedoucí do
Kladska. Písemným pramenem je hrad Javorník poprvé zmiňován roku 1307 jako majetek
svidnických knížat. Svidničtí hrad odstoupili roku 1348 vratislavskému biskupovi
Přeclavovi z Pogarel. Od těch dob byl hrad i okolí, až na několik menších
přestávek, součástí rozsáhlého území, které náleželo biskupství ve
Vratislavi. Proti vratislavskému biskupství, jmenovitě proti biskupovi Konrádovi z
Olešnice, se jakožto proti hlavnímu odpůrci husitství ve Slezsku obrátilo husitské
tažení v roce 1428. Husity byl tehdy obsazen nejen hrad a město, ale také řada míst
v okolí, nacházejících se dnes především na polském území. Až v roce 1432
biskup obsazená města vykoupil. Protože válkou zchudlé biskupství nemělo finanční
prostředky na udržování stálé posádky, byl hrad pronajímán na dalších asi 40
let jiným šlechticům. K opětnému rozkvětu objektu a okolí došlo až za panování
biskupa Jana Rotha a Jana Thurza, kteří nechali hrad opravit na pohodlnější sídlo.
Tyto etapy stavebního vývoje, ale také jeho přejmenování na počest patrona
biskupství Jana Křtitele na Jánský Vrch, dokládají dva pozdně gotické reliéfy na
zámeckých zdech. Roth byl průkopníkem nových způsobů hospodaření, jaké poznal ve
světě zejména v Itálii, a zaváděl je na svých panstvích. Navíc byly v této době
v blízkosti Javorníka objeveny zdroje stříbra a vznikly zde první doly na stříbrnou
a železnou rudu. Hrad se stal také sídlem hejtmanství pro javornické i žulovské
panství. Biskup Jan Thurzo pěstoval rozsáhlé styky s předními představiteli vědy a
umění v Evropě a hostil mnohé z nich i na Jánském Vrchu. Hospodářský rozvoj
panství neslábl ani v následujících letech, kdy byla Javorníku roku 1549 za vlády
tolerantního biskupa Baltazara z Promnice konečně udělena městská privilegia,
včetně možnosti zřízení vlastních cechů, trhů a samosprávy. V druhé polovině
16. století a na začátku 17. století postihlo stavbu a město požár. Velkou pohromou
byla také třicetiletá válka, během níž byl Javorník dvakrát obsazen Švédy a jen
vyplacení výpalného jej zachránilo před zničením. Ani uzavření vestfálského
míru však uklidnění nepřineslo. Místnímu obyvatelstvu nastaly těžké časy, když
s cílem, co nejdříve naplnit vyprázdněnou biskupskou pokladnu, přišel na Jánský
Vrch jako hejtman tvrdý a nelítostný Jan Tymling z Lewenberku. Další století
přineslo opět války, a to války o rakouské dědictví, po nichž se stal, díky
ztrátě téměř celého Slezska, Javorník střediskem rakouské části biskupství.
Toto postavení bylo navíc stvrzeno v roce 1848 zřízením významné instituce v
Javorníku - Komorní administrace biskupských statků pro habsburské území. Rozkvět
městečka značně zesílil po příchodu biskupa Filipa Gotharda Schaffgotsche, jenž se
zde jako jeden z mála trvale usídlil. Na svém sídle se velký mecenáš umění,
obzvláště hudby, obklopil mnohým významnými osobnostmi. Pozitivní role objektu jako
centra vzdělanosti, kultury a humanismu na Jesenicku byla rozvíjena i v dalších
létech. V létech 1856 a 1857 se stal zámek svědkem dvou návštěv básníka Josefa
von Eichendorffa, významného představitele německého romantismu. Na jeho počest je
pojmenována kamenná vyhlídka před zámkem. V roce 1959 byl zámek Jánský Vrch
zapůjčen státu. K jeho plnému zestátnění došlo až po vzájemném vyrovnání
polské a české katolické církve, tedy v roce 1984.
|
|
|
|
  
Vytvořili Naďa a René Moyzesovi
|
|
