|
|
|
|
|
Raně gotický hrad, který dříve stál na místě
dnešního zámku, patřil pražským biskupům. Jeho stavbu dokončil v druhé polovině
13. století biskup Jan III. z Dražic. Za biskupa Tobiáše z Bechyně vzniklo pod hradem
město Týn, později nazvané Horšovský. Dále v letech 1304-1343 na Horšovském
Týně vládl biskup Jan IV. z Dražic a po něm arcibiskup Arnošt z Pardubic. Roku 1364
přešel hrad na Jana Očka z Vlašimi, kterého roku 1378 vystřídal Jan II. z
Jenštejna. Dále asi od roku 1403 se o Horšovský Týn staral arcibiskup Zajíc z
Hazenburka, ale již o 10 let později zde seděl arcibiskup Konrád z Vechty. Za jeho
vlády se o hrad několikrát pokoušeli husité, avšak hrad se ubránil. Tehdy byl na
Horšovském Týně purkrabím Zdeněk z Drštky, který zapůjčil králi Zikmundovi
velký finanční obnos a za tuto službu mu byl Horšovský Týn zastaven. Do rukou
pražských arcibiskupů se již nikdy nevrátil. Po husitských válkách přešel
Horšovský Týn na Zdeňka z Ronšperka. Dále vlastnil panství Zdeněk Kolvín z
Ronšperka a po něm od roku 1454 jeho synové Dobrohost a Břeněk. Roku 1459 byl
Horšovský Týn zastaven staršímu Dobrohostovi, který byl velmi dobrým hospodářem.
Po jeho smrti roku 1506 přešel hrad na jeho syny Zdeňka, Jiříka, Bohuslava, Volfa a
Václava, a také na vnuka Hanuše. Volf a Jiří spravovali společně horšovskotýnské
panství do roku 1515, kdy Jiří zemřel. Potom se o panství staral Volf, jenž byl k
poddaným nemilosrdný a nespravedlivý. Byl dvakrát ženatý a jeho druhou manželkou
byla o mnoho let mladší Kateřina z Lobkovic. Volf zemřel roku 1542 a panství přešlo
na Kateřinu, ale o majetek se staral její vypočítavý bratr Jan. Jan mladší Popel z
Lobkovic byl velmi bohatý a vzdělaný, znal několik jazyků a zastával významné
funkce, byl třeba nejvyšším komorníkem a purkrabím. Třikrát se oženil, naposledy
s Alžbětou z Rogendorfu, a měl celkem 10 dětí. Zasloužil se o renesanční
přestavbu Horšovského Týna. Jan zemřel roku 1570 a o čtyři roky později přešlo
panství na syna Kryštofa z prvního manželství. Roku 1587, po dovršení plnoletosti,
připadlo panství poslednímu synovi Vilému Popelovi z Lobkovic. Rod Lobkoviců přišel
o Horšovský Týn po bitvě na Bílé hoře, protože se Vilém zúčastnil Stavovského
povstání, za to byl uvězněn na doživotí. Roku 1622 koupil levně horšovskotýnské
panství císařský tajný rada Maximilián Trauttmansdorff. Takto přešel Horšovský
Týn na rod Trauttmansdorffů, kteří zde setrvali po 300 let. Po Maxmiliánově smrti
zdědil panství nejstarší syn Adam Matyáš. Roku 1684 se Horšovského Týna ujal
Rudolf Vilém, který byl nejvyšším císařským maršálkem. Dalším majitelem byl
Rudolfův jediný syn Jan Josef, jenž měl za manželku Marii Terezii hraběnku Paarovou.
Jan Josef zemřel mladý a o panství se potom starala jeho žena. Jakmile dospěl syn
František Norbert, přešel majetek na něho. Roku 1786 vlastnil panství Ferdinand
Josef, který byl uznávaným politikem. Byl povýšen do knížecího stavu a za
manželku měl Karolínu kněžnu Colloredo. Po jeho smrti roku 1827 připadlo panství
postupně knížatům Janu Nepomuku Norbertovi, Ferdinandovi a potom Karlu Janu
Nepomukovi. Dále Horšovský Týn zdědil Karlův syn Ferdinand, který se oženil s
Marií Schwarzenbergovou. Ferdinand padl v první světové válce roku 1915 a Horšovský
Týn přešel na jeho syna Karla Josefa, kterému bylo panství zabaveno roku 1945 a od
té doby je zámek pod správou státu.
|
|
|
|
  
Vytvořili Naďa a René Moyzesovi
|
|
