|
|
|
|
 Na jedné louce nedaleko Fryštátu pásával pasáček stádo
prasat. Jednoho dne ze země vyrylo jedno prase něco lesklého. Pasáček přišel
blíže a uviděl, že to je okraj zvonu. Nic nelenil, vzal motyku a zvon vykopal. Večer,
když hnal stádo domů, naložil zvon na kárku a odvezl ho do Fryštátu. Zvon zavěsili
na věž farního kostela a už když jím poprvé zazvonili, lidé vycházeli z domů a
užasle poslouchali jeho hlas. Tak líbezně a mohutně zněl. Hlas zvonu se nesl tak
daleko, že ho slyšela i těšínská kněžna na svém hradě. Hned příští den
přijela do Fryštátu s tím, že zvon koupí. Fryštátští nejdříve odolávali, ale
když kněžna vysázela tolik tolarů, že by jimi mohli vydláždit cestu z Fryštátu
do Těšína, povolili a zvon prodali. Ale co se nestalo. Zvon byl odvezen do Těšína,
avšak už ráno opět visel ve Fryštátě. Jakmile se stejná situace opakovala znova,
kněžna přestala tajemné moci odporovat a nechala zázračný zvon ve Fryštátě. Ani
tolary nechtěla zpátky, jenom poručila zazdít věžní okno směřující k Těšínu,
aby už nikdy krásný hlas zvonu neslyšela, protože ji dojímal až k slzám.
|
|
|
  
Vytvořili Naďa a René Moyzesovi
|
|
