|
|
|
|
 Kdysi dávno, když ještě nad řekou Ostravicí stál pevný hrad, dobývali
beskydské okolí uherská vojska. Pomalu vypalovali jednu ves za druhou, až jednoho dne
stanuli pod hradbami frýdeckého hradu. Vojska se sešikovala a zaútočila. Poprvé,
podruhé, potřetí i počtvrté, ale neúspěšně. Tři dny vysílali vojevůdci na
nedobytný hrad hordy po zuby ozbrojených vojáků, ale ti se vždy vrátili zpět
potlučení. Čtvrtý den se vojevůdci tajně uradili, že frýdecký hrad vyhladoví. A
také hned nazítří oblehli hrad tak, že by myška neprošla. Když se hradní posádka
dověděla, co mají nepřátelé za lubem, propukla v obrovský smích. Z hradu totiž
vedly tajné chodby vedoucí na všechny čtyři světové strany. Jedna ústila
například na hukvaldském hradě a jiná zase na svazích pod Lysou horou. Takže, když
na hradě došly zásoby, vydal se posel pro nové. Chodbami byli na hrad přiváděny
kozy i ovce, a aby nešla zvířata naprázdno, vždy na zádech nesla třeba pytel mouky.
Ubíhal týden za týdnem, uběhl také první i druhý měsíc a na hradě byl stále
dostatek jídla. Obléhatelé začali být netrpěliví, a také jim začaly docházet
potraviny. Někteří chtěli odtáhnout a jiní opět zaútočit. Hradní posádce také
začala být dlouhá chvíle, protože jim scházely vyjížďky na koních a lov v
lesích. Obránci dali hlavy dohromady a vymysleli chytrou lest. Každý den z hradeb
shodili jednu či dvě ovce nebo kozy a přitom volali na nepřátele: "Prý máte
hlad. Tady je chutná ovečka, dejte si na naši počest." Takto obránci krmili své
obléhatele celý týden a stále své příděly zvyšovali. Až jednoho dne ráno
zjistili, že je nepřátelské ležení prázdné. Vojsko odtáhlo s nepořízenou. Od
té doby zavedli na hradě každoroční zvyk shazování kozla z hradeb. A když se z
hradu stal zámek, ve zvyku pokračovali, jen kozla shazovali ze zámecké věže. Prý
tento zvyk drželi ještě na konci devatenáctého století.
|
|
|
  
Vytvořili Naďa a René Moyzesovi
|
|
