 Za dob markrabího
Jiřího Braniborského se na Cvilíně usadila tlupa loupežníků. Jednou vdával dceru
krnovský kupec. Po třech dnech hodování se mladý pár rozloučil s rodiči a
svatebčany a odejel do svého nového domova. Cesta jim hezky ubíhala, až přijeli do
lesa pod hradem. Tam se na ně vrhli ozbrojení loupežníci, pevně je spoutali, okradli
a zavlekli na Cvilín. Svatebčané mezitím pokračovali v živé zábavě a tropili si
šprýmy z ženské bázlivosti. Když tu toho měla právě dost šenkýřova Dorka a
vsadila se s největším posměváčkem o vědro piva, že hned teď v noci dojde na
Cvilín a uřízne tam větev z jeřábu, co roste na hradní zdi. Sázka byla přijata.
Dorka se vybavila ostrou kudlou a vyrazila na hrad. Co nevidět byla na hradě, uřízla
větev a už se obracela k odchodu, když tu slyší srdceryvný křik. Dorka chvilku
poslouchala a vydala se po hlase ke hradnímu sklepení. Roztřásla se strachy, když
uvnitř uviděla spoutané novomanžele obklopené loupežníky. Mladý manžel ležel na
zemi bez života a kupcova dcera sténala s krvavou ranou na prsou. Vystrašená Dorka
nelenila a obrátila se k útěku, přitom však zavadila o volný kámen, který se s
rachotem zřítil. Dorka byla loupežníky objevena. Rychle se skryla v lese, ale
loupežníci rozestavěli podél cesty hlídky. Dorka se tedy musela opatrně plížit ke
vsi, aby ji hlídky nezaslechly. Když v dálce uviděla obrysy krnovských střech,
zapomněla na opatrnost a spatřil ji sám velitel loupežníků Hunzaches. Ten se chtěl
vyšvihnout na koně a dívku takto snadno dohonit, ale Dorka byla rychlejší.
Přiskočila k Hunzachesovi, bodla ho dýkou, vyskočila na koně a rychlým tempem
cválala domů. Jakmile svatebčanům vypověděla, co viděla, všichni se ozbrojili a
vydali se na Cvilín. Avšak již bylo pozdě, lupiči zmizeli i s lupem, jen na dně
sklepení ležely dvě mrtvoly mladých manželů.
|
