|
|
|
|
 Kdysi před dávnými časy byl v Chropyni dobrý pán se stejně
dobrou a hodnou paní. Byli laskaví a poddaní je měli velmi rádi. Jednou potkala
chropyňského pána velká pocta, měl nastoupit na místo markraběte. Celé okolí se
radovalo a radost byla ještě větší, když se chropyňský pán rozhodl, že se
neodstěhuje do hlavního města, ale zůstane v Chropyni. Jenže radost netrvala dlouho.
Pánovi stoupla pýcha do hlavy a zatvrdila srdce. Na zámku se začalo žít jako u
dvora. Hostina střídala hostinu a zámecká okna zářila dlouho do noci. Ve dne jezdily
návštěvy na lov a ze zlomyslnosti ničili vesničanům jejich skromná políčka.
Poddaní se často vydávali za chropyňským pánem s prosbou, aby s nimi měl
slitování a netrápil je. Vždy však špatně pochodili, byli vyhnáni a někdy je
pronásledovali i psi. Chropyňská paní zůstala hodná jako dříve, hostin se
neúčastnila a velmi se přimlouvala za své poddané. Pánovo srdce však bylo již tak
tvrdé, že se jednou osopil i na svou paní a pohrozil jí vyhnáním. Časté hodování
vyprázdnilo zámecké truhlice, a tak pán zvýšil daně a přidal poddaným roboty.
Utrápení poddaní se rozhodli, že napadnou zámek a všechny pobijí. Bylo jim však
líto chropyňské paní, a proto ji varovali, aby zavčasu opustila zámek. Chropyňská
paní chtěla celou situaci zachránit, a tak požádala manžela, aby ulevil svým
poddaným. Pán se velmi rozzuřil a chtěl svou paní zabít. Chropyňská paní prchla
ze zámku se zbrojnoši v patách. Tak, tak se stačila ukrýt v blízkém lánu ječmene.
A jaký div. Zohýbaná stébla ječmene se znova narovnala a paní schovala. Na zámek
mezitím vtrhli vzbouření poddaní s cepy a vidlemi v rukou a všechno hradní panstvo
pobili. Zanedlouho nastaly žně a ženci našli v ječmeni paní s krásným děťátkem.
Nepoznali svou hodnou chropyňskou paní, a proto ji s sebou vzali do vesnice. Chlapci
začali říkat Ječmínek. Jednou v zimě se vesničané dozvěděli, kdo paní je, ale
nezlobili se na ni, věděli, že i ona utekla ze zámku před zlobou svého manžela.
Paní je požádala, aby zlému pánovi odpustili všechny hříchy a slíbila jim, že
až Ječmínek doroste napraví křivdy svého otce. Vesničané chtěli své hodné paní
slíbat ruce, ale stanuli jako u zjevení. Chropyňská paní i se synem Ječmínkem jim
zmizela před očima. Od té doby na Hané čekají návrat svého krále, který
zachrání lid od nejhoršího.
|
|
|
  
Vytvořili Naďa a René Moyzesovi
|
|
