 Stalo se za
časů Jindřicha ze Zástřizl. Tehdy sousedil hrad Buchlov s velehradským klášterem.
Opati z kláštera vlastnili lovecké právo a mohli lovit v buchlovských lesích.
Hradnímu pánovi se to vůbec nelíbilo a tak, když se opati vydali na lov, posílal
své myslivce, aby jim plašili zvěř. Opati se z lovu vraceli pokaždé s prázdnou.
Mezi sousedy zavládlo velké nepřátelství. Jednou si pan Jindřich vyjel se svým
zbrojnošem do lesa. Spokojeně si jedou lesem, když v tom narazí na jednoho z
velehradských. Nepřítel se zákeřně vrhl na hradního pána a pobodal ho. Zbrojnoš,
který měl bránit pánův život, dostal strach a zbaběle prchnul. Těžce zraněného
pána našli vesničané a odnesli ho na hrad. Po stopách zbrojnoše se vydali biřici a
za chvíli byl lapen. Soud zbrojnoše obvinil ze spolku s velehradským nepřítelem. Byl
uvrhnut do vězení a soudcové na něm vyzkoušeli všechny mučírenské praktiky,
avšak vězeň mlčel. Soud tedy přikročil k trestu nejvyššímu, vězeň byl předán
katovi. Na popravišti se odsouzený naposled pomodlil a v tom dostal nápad. Vedle
popravčího špalku spatřil růst malou lipku. Vytrhl ji ze země a zpět ji zasadil
kořeny vzhůru a zvolal: "Jsem nevinen! Jestli se tento stromek ujme a z kořenů
vypučí listy, bude to jasné znamení, že mluvím pravdu." A opravdu, lípa se
ujala a kořeny obrostly hustým listovím. Takto si mladý zbrojnoš zachránil holý
život. Lípa roste na Buchlově dodnes a říká se jí Lípa neviny.
|
