|
|
|
|
 Kdysi dávno si vyjel moravský kníže na lov do lesa. Pustil se
za zvěří a ani si nevšiml, že svou družinu ztratil z dohledu a zabloudil. Nic mu
nebylo platné volání, nikdo ho neslyšel. Vydal se tedy nazdařbůh lesem. Jel dlouho.
Vyhýbal se močálům a husté křoví mu rozdíralo oděv. Slunce se už sklánělo k
západu, když vjel na širokou mýtinu, kde stála osamělá chaloupka. Ze dveří vyšel
statný chlapík a uvítal pocestného jako očekávaného hosta. Obstaral koně a
posloužil knížeti, jak nejlépe uměl. Potom ho zavedl k blízké tůňce, kde ho sám
umyl a osušil svým šatstvem, jak bylo tehdejším zvykem. Z chaloupky přinesl
dřevěný hřeben a rozčesal jím knížeti vlasy. Potom hosta opět zavedl do
chaloupky, kde spolu pojedli, popili a pobesedovali. Kníže se dozvěděl, že hostitel
se jmenuje Velen a živí se ptáčnictvím. Po prostém, ale zdravém noclehu zavedl
Velen knížete ven z lesa a ukázal mu cestu k Brnu. Za Velenovy služby ho kníže
pozval k sobě na návštěvu. Řekl mu však jen, že slouží u jasného pana knížete.
Za nějaký čas měl Velen cestu do Brna a tehdy si vzpomněl na pozvání svého hosta.
Zaklepal tedy na hradní bránu, a k svému údivu byl ihned uveden do nádherné síně.
Postranní dveře se otevřely a z nich vyšel jeho bývalý host. Ale co to, všichni
sloužící se mu klaní. Teprve teď Velen pochopil před kým stojí. Hned se začal
klanět a omlouvat. Kníže jej však vzal za ruku a odvedl ke stolu prohýbajícímu se
pod tíhou pokrmů. Tam se spolu usadili a kníže s Velenem hovořil jako rovný s
rovným. Kníže se nakonec Velena zeptal, jaké přání by mu mohl splnit. Ptáčník
Velen nejdříve nic nechtěl, ale když viděl, že si něco přát musí, požádal
knížete o les, kde žije. Kníže souhlasil a daroval Velenovi takový kus země, který
jeho lidé objedou za jeden den. Kníže povýšil Velena do rytířského stavu a dal mu
do znaku hřeben. Na místě staré chaloupky Velen vystavěl dřevěnou tvrz a jeho
potomci zde potom postavili hrad Boskovice.
|
|
|
  
Vytvořili Naďa a René Moyzesovi
|
|
