Vždy jsem si zálibně prohlížela police se
špalíčky k zavěšování různých hrnečků. Jednou jsme v bazaru takovou starou
polici našli. Šťastně jsme ji dopravili domů a dali se do nutné opravy. Smirkovým
papírem jsme zdrsnili povrch, omyli jej a potom natřeli matnou zelenou barvou (Balakryl)
tak, aby se nám police barevně hodila k stejně zeleným židlím. Jestliže bychom si
dali větší práci s čištěním povrchu police, mohli jsme ji napustit mořidlem, nebo
nechat v přírodním odstínu dřeva. Po zaschnutí barvy a zavěšení police na stěnu
jsem začala hledat vysněné hrnky, nepochodila jsem však, protože se v naší
domácnosti žádné vhodné hrnečky nevyskytovaly. Krásná police zela prázdnotou. Po
čase jsem však dostala první exemplář výstavky, staré ručně malované kameninové
talíře. S pýchou jsem je tedy umístila na polici. Ani jsem se nenaděla a k talířům
přibyly další věci jako třeba kytice sušených květů, šňůra maďarských paprik
nebo konev z pozinkovaného plechu. A tak se z hrnkové police stala polička s
užitečnými vzpomínkami na výlety a lidi.
|
