 Někteří z nás patří mezi majitele oken s nádherným
výhledem do zelenajícího se sadu nebo z oken vyššího poschodí na koruny stromů.
Tyto pohledy jsou uklidňující a osvěžující. Mohou se však také stát dominantou
pokoje, jako obraz namalovaný slavným malířem, který zdobí stěnu. Je škoda, že
mnohdy tyto kouzelné výhledy zahalují záclony. Většinou sice správně slouží,
jako bariéra proti cizím zvědavým očím, ale někdy se stává přítomnost záclon
pouhým zvykem. Ne všechny okna se dívají do rušné ulice, nebo je do místnosti
vidět z protějšího domu. Náš byt ve čtvrté poschodí má jeden pokoj s výhledem
do parku a je od nejbližšího domu vzdálen asi sto metrů. Zvolili jsme tedy pohled na
zeleň před pohledem na bílé ornamenty. Záhy jsem však zjistila, že záclony
zjemňují ostré hrany oken a tudíž nám chybí. Zvolila jsem kompromis. Zakoupila jsem
záclonu dlouhou jen 30 cm a zavěsila ji na garnýž. Okno hned ztratilo svou hrubost a
zútulnělo. A my si nemůžeme vynachválit, stále se měnící obrázky za oknem. |
