Emily, Charllota, a Anne, literárně nadané sestry pocházející z šesti dětí z
rodiny konzervativního a panovačného kaplana. Své krátké životy strávily
převážně v zapadlé vesničce Hawort v severní Anglii. Jejich otec nechtěl, aby se
stýkali s nevzdělanými sousedy, a proto se celý jejich svět skládal jen z několika
osob, z otce, sester, bratra, tety a staré hospodyně. Otec byl kaplan, proto své dcery
poslal studovat do ústavu pro dcery duchovních, který žil z milodarů. Podle toho
také samotný ústav vypadal a staral se o své svěřence. Dvě dívky se odtud
nevrátily a ostatní odnesly studium podlomeným zdravím i pošramocenou duší. Po roce
odloučení od rodiny se zbývající dcery vrátily domů do péče svého otce. Všechen
svůj volný čas trávily samy s bratrem v dětském pokoji, kde se plně věnovaly
četbě, trochu malovaly, ale hlavně si hrály s figurkami, kterým dávaly různá
jména a prožívaly s nimi složitě propletené situace. Hra je upoutala natrvalo a
dále si vymýšlely stále komplikovanější zápletky s množícími se postavami.
Dívky byly několikrát nuceny opustit rodinu, aby se ve školách připravily na
povolání učitelek a vychovatelek. Po vytoužených návratech domů se opět pouštěly
do své hry, kam vždy zapracovaly nově nabyté dojmy. Již jako děti psaly básně a
epické příběhy. Vymyšlenou hrou se jejich literární nadání vytříbilo a i v
dospělém věku zůstalo takřka nezměněno. Po společném usnesení se rozhodly, že
vydají své básně zatím pod mužskými pseudonymy. Avšak společná sbírka prošla
zcela nepovšimnuta. Děvčata však neztratila chuť psát a rok nato vydala každá
román. Emily napsala román Na větrné hůrce, Charlotta - Profesor a nejmladší Anne -
Agnes Greyová. Romány Emily a Anne našly vydavatele, ale o Charlottin román neměl
nikdo zájem. Charlotta tedy znovu usedla ke stolu a napsala své nejslavnější dílo
Jana Eyrová. Zrovna v této literárně plodné době zemřel jejich bratr Branwell,
který byl slaboch a zničil si život hazardem a alkoholem. Jeho smrt velmi otřásla
zdravím Emily a Anne a o mnoho jej nepřežily. Emily umírá ještě téhož roku v
prosinci 1848 a Anne v květnu roku 1849. Charlotta se nadále věnuje literatuře, ale
ani ji obcházející smrt dlouho nemine. V roce 1854 se provdala za otcova nástupce
faráře Nichollse, avšak jen po roce šťastného manželství následuje své sestry do
říše věčného spánku.
|
