 Ludmila Babková,
takové bylo vlastní jméno herečky, se narodila 7. září 1914 v Praze-Nuslích,
krátce po začátku první světové války. Tatínek Karel Babka musel narukovat a domů
jezdil jen na krátké dovolenky, teprve po roce 1918 se mohl vrátit domů. Pracoval jako
úředník pražského magistrátu a také si přivydělával na sekretariátu strany
národnědemokratické. Její maminka Ludmila chtěla být operní pěvkyní, ale rodina
byla proti, a tak zpívala alespoň ve sboru. Když byly Ludmile čtyři roky,
přestěhovali se s rodinou na Letnou do Ovenecké ulice, kde prožila nejhezčí chvíle
svého života. V rodině Babkových se hodně četlo, mluvilo několika jazyky,
pravidelně navštěvovalo divadla a někdy po večerech muzicírovalo.
Roku 1924 byla Ludmila přijata na gymnázium a začala brát hodiny tance. Ačkoli se
velmi snažila na sebe upozornit, miláčkem rodiny se stala její krásná, o devět let
mladší, sestra Zorka. Ve druhé třídě gymnázia se Ludmila rozhodla zkusit divadelní
konzervatoř. První pokus jí nevyšel, ale Ludmila nepovolila a celý rok se pilně
učila u Anny Suchánkové, členky Národního divadla. Příští rok byla na
konzervatoř přijata. Studenti si běžně přivydělávali statováním v divadle nebo
ve filmu, ač to školní řád konzervatoře zakazoval. Ve druhém ročníku si Ludmily
všimli filmaři a nabídli jí hlavní roli ve filmu "Kariéra Karla Čamrdy".
Ludmila roli přijala a tehdy vznikl její pseudonym Lída Baarová (spisovatel Jindřich
Šimon Baar, přítel jejího otce). Film měl premiéru o Vánocích roku 1931, hned po
vánočních prázdninách se Lída ve škole ke svému prohřešku přiznala a odešla
odtud dobrovolně. Další role ve filmu na sebe nedaly dlouho čekat. Hrála s Vlastou
Burianem, který jí navrhl účinkování ve svém divadle, protože byl do Lídy velmi
zamilován. Lída se v té době stala milenkou režiséra Karla Lamače, kterého velmi
obdivovala. V roce 1932 Lídu objevil režisér Vladimír Slavínský a ona začala
pracovat na jeho filmech. O dva roky později se zúčastnila kamerových zkoušek pro
film Barcarola, pražské pobočky berlínské společnosti UFA. Získala roli
nejkrásnější ženy Benátek a odjela s matkou do Berlína, kde musela zhubnout a učit
se německy. Partnerem ve filmu jí byl tehdy nejpopulárnější německý milovník
Gustav Frölich. Gustl, jak si říkal, i když byl ženatý, se Lídě dvořil a ona
podlehla, velice se sblížili a později spolu i žili. Jednoho dne navštívil
natáčení Barcaroly Adolf Hitler a všiml si tam Lídy. Dvakrát ji pozval na čaj, kde
jí řekl, že mu připomíná osobu, kterou měl kdysi velmi rád. Lída však Hitlerovy
návrhy nepřijala a on se stáhl. Vztah mezi Lídou a Gustlem začal ochabovat, Lída
prodělala mimoděložní těhotenství, po kterém už nikdy nemohla mít děti. Podle
Lídy šlo tehdy o interrupci, která jí byla provedena bez jejího vědomí. V roce 1936
se na berlínské olympiádě setkala s říšským ministrem propagandy, Josefem
Goebblesem. Ministr si na Lídě vynucoval další a další schůzky a ona kvůli své
kariéře neodporovala. Když se chtěl Goebbles rozvést, zasáhl Hitler a ministrovi
nařídil, ukončit vztah s Lídou. V roce 1938 bylo Lídě zakázáno filmování v
Německu, z Berlína byla vypovězena, a proto se roku 1939 vrátila do Prahy k rodičům,
kterým nechala postavit vilu na Hanspaulce. Ačkoli si doma připadala jako cizinec, brzy
ji opět vyhledali filmaři a ona začal zase hrát. Italský režisér Enrico Guazzoni
shlédl film "Maskovaná milenka" a rozhodl se obsadit Lídu ve svém filmu
"Pekařka". Lída odjela do Itálie, kde natočila několik filmů. Po obsazení
Říma se filmovat přestalo a Lída se vrátila do Prahy. Konec války se blížil a
Lída dostala strach z možného účtování za pobyt v Berlíně. Lídin přítel, herec
Hans Albers, jí nabídl, aby přečkala první poválečné týdny u něj ve vile u
Starnberského jezera v Bavorsku. Lída nabídku přijala a v dubnu roku 1945 odjela do
Bavorska. Krátce před cílem své cesty byla zajata Američany a dopravena do
mnichovské věznice. Později se ocitla v ústavu choromyslných a odtud byla odvezena do
Prahy na "čtyřku" do Bartolomějské. Vodili ji k výslechům, aniž by jí
vysvětlili, proč je zatknuta. Výslechy museli absolvovat také její rodiče. Lídinu
maminku při jednom výslechu postihl srdeční záchvat, na který zemřela. Otec
onemocněl a byla mu amputována noha. Sestra Zorka, začínající herečka, nevydržela
psychický nátlak a zákaz hraní, a v březnu 1946 spáchala sebevraždu, skokem z okna
jejich vily. Jednou přišla Lídu do vězení navštívit herečka Marcela Nepovímová,
chtěla pro ni něco udělat, a tak ji Lída poprosila, aby navštívila jejího otce a
pomohla mu. Příště navštívili Lídu spolu a později se vzali. Lídu mezitím začal
navštěvovat její ctitel a divák, Jan Kopecký. Na podzim roku 1946 byla Lída
postavena před soud, svědci však svědčili vesměs pro ni. Také byl předveden jeden
zatčený příslušník gestapa, který dosvědčil, že Lída byla na seznamu
"politicky nepřátelských živlů". O Vánocích 1946 byla propuštěna domů,
kde zjistila, že jí byl zabaven veškerý majetek a polovina vily, druhou půli nechala
dříve přepsat rodičům. V červenci 1947 se Lída provdala za Jana Kopeckého, který
pocházel z rodiny slavných loutkářů a začali spolu objíždět pouti a hrát
loutkové divadlo. Brzy však byla Lídě zakázána i tato činnost. Blížil se únor
1948. Jednou na Hanspaulce zazvonil telefon a varoval Lídu před zatčením. Stačila
utéct a ukryla se u přátel, kde s Janem Kopeckým naplánovali útěk do Rakouska. Ten
se jim zdařil na druhý pokus a oni se dostali do Salcburku. Odtud chtěli odjet do
Argentiny, kde by nejrychleji dostali pasy. Lída však onemocněla a byla přijata do
sanatoria lékaře Kurta Lundwalla. Při pobytu v sanatoriu se do lékaře Lundwalla
zamilovala. Její manžel mezitím odjel za moře sám a Lída za ním odcestovala o něco
později. V Argentině se jí nelíbilo, i s manželem si už skoro nerozuměla, proto
vyřídila jen úřední formality a vrátila se do Evropy. Později za Lídou přijel Jan
Kopecký a jejich manželství bylo rozvedeno. Ocitla se v Římě, kde na ni nezapomněli
a opět jí nabídli role ve filmu. Spolupracovala s režiséry věhlasných jmen, jako
byli Robert Rossellini, Vittorio de Sica a Federico Fellini. Svou filmovou dráhu
ukončila v roce 1956, avšak bylo tu ještě divadlo. Lída vystoupila v desítce her ve
všech větších rakouských, německých a švýcarských městech. Často měla starost
o otce, kterého vystěhovali z jejich domu do pohraničí. Psala mu, jako Lídina
přítelkyně, Jarmila Gandiani, a posílala mu oblečení a léky. V roce 1965 její otec
zemřel.
S lékařem Lundwallem se stýkala dále, scházeli se vždy na půl cesty mezi Itálií a
Rakouskem. Po smrti lékařovy ženy se v roce 1969 vzali. Jejich manželství netrvalo
dlouho, protože Kurt Lundwall zemřel již roku 1972, toho dne si Lída Baarová
přestala barvit vlasy a zešedivěla. Dnes žije sama v Salcburku v bytě po svém
manželovi.
Fotografie použita z knihy Trojhvězdí nesmrtelných - Josef Frais, kniha vyšla
v nakladatelství Formát v roce 1998.
|
