Poprvé jsme hudebníky skupiny Jablkoň spatřili v létě roku 1997.
Uchvátili nás svou nezvykle dynamickou experimentální hudbou. Jsou opravdu
originální. Některé uchvátí, jiné naopak odradí. Jablkoň ke své hře využívá
různé možné i nemožné hudební nástroje. Od běžné kytary, bubnu a trubky, přes
basovou foukací harmoniku, až po hustilku a různě znějící kovové předměty. Je
obdivuhodné, na co vše se dá hezky hrát. Dynamiku této hudby umocňují hudebníci
svým zpěvem, tóny a výkřiky.
Je zajímavé, že z této divoké hudby vyrůstá pravý opak - Malá lesní Jablkoň.
Jedná se o projekt Michala Němce a Martina Carvana. Tito dva hudebníci se mimo hraní s
Velkou polní Jablkoní, věnují zpívání folkových písniček, avšak doplněných
dynamickou a propracovanou kytarou. V některých skladbách zůstává zřetelná, avšak
hezká stopa Velké polní Jablkoně. Malá lesní Jablkoň se na svých koncertech
věnuje nejen písničkám, ale i sólové hře na kytaru. Do svých koncertů zařazují
skladby pro kytaru, které interpretuje Martin Carvan, jenž takto může ukázat svůj
talent. Pro návštěvníky koncertu je to příjemným zpestřením.
Jestliže jste se s Jablkoní dosud nesetkali a nestalo se Vám, že Vám hudba vleze pod
kůži a rozhýbe Vaše tělo, můžete zkusit některý z jejich koncertů.
Pokud se vše podaří, v blízké době najdete ukázky jejich hudby i na těchto
stránkách.
|
