S Michalem Němcem a Martinem Carvanem z hudební skupiny Jablkoň
jsme se sešli v jedné ostravské hospůdce 27. května 1998.
V našem rozhovoru jsme se ptali zejména na hudební skupinu Jablkoň a Malou lesní
Jablkoň a na jejich desku Písničky, která vyšla na podzim roku 1997.
Jakého rodu je Jablkoň?
Malá lesní Jablkoň je asi rodu ženského, prostě neujasnilo, jestli je to ta Jablkoň
nebo ten Jablkoň, v podstatě se to neví.
Co je Jablkoň?
To jsme my. Je to cokoliv, je to takový strom v Českém ráji a může to být něco
mezi koněm a jablkem, prostě cokoliv je Jablkoň a hlavně je to cokoliv, co děláme.
Má tento název skrytý význam?
Třeba je v tom obsažené jablko a jabloň, takže je to jako strom i plod dohromady.
Jaký byl vznik a vývoj skupiny?
Je tomu dvacet let, teď nevíme jestli se to má slavit letos nebo až příští rok,
nemůžeme se rozhodnout, který rok je ten správný a vlastně to vzniklo takhle. S Ingo
Bellmannem jsme se sešli na vojně, byly tam soutěže komorní hudby a tam jsme se
vlastně sešli a říkali jsme si, že po vojně dáme něco dohromady. Tak jsme se
skutečně dali dohromady a vzali jsme k sobě ještě Ivana Podobského, což je vlastně
můj brácha. Přemýšleli jsme, co by se nám tak chtělo dělat. Ivan měl doma shodou
okolností nějaké bubínky, na který nikdy nehrál, tak prostě začal hrát a časem
se to prostě vybarvilo v Jablkoň, tak jak je. Ze začátku jsme nevěděli co chceme
hrát, já s Ivanem jsme táhli do těch písniček, to se nám chtělo odjakživa, takže
ze začátku jsme hráli i písničky, ale takový ty experimentíky a pak se experimenty
převážily a u toho vlastně zůstalo. Hráli jsme dlouhý léta ve třech. Ingo odešel
a přišel k nám Martin Carvan, toho nám doporučil Štěpán Rak. Ingo to nevydržel a
za rok se vrátil a tak jsme si řekli, že budeme hrát ve čtyřech. Potom Ingo opět
odešel a začal s námi hrát Ďusi Burmeč, který byl taky z akademie a takhle jezdíme
čtyři roky.
Povězte nám něco o desce Písničky a o Malé lesní Jablkoni?
Dohodli jsme se, že uděláme písničky, což byl můj dávný sen. Takže jsme
natočili Písničky, zpočátku to mělo být vyloženě folkové, ale pak jsme to trochu
zaranžovali a vyšlo z toho, co z toho vyšlo. Co se týče mě tak jsem se upřímně
snažil dělat střední proud, ale bylo mi řečeno, že to zas tak nejstřednější
docela není. Chtěli jsme, aby byla deska dobrá, aby byla líbivá, lépe
poslouchatelná a vstřícnější k lidem. O to šlo. Samozřejmě, aby byla kvalitní,
ať nikdo z nás nemá pocit, že když má být něco poslouchatelné pro lidi, že to
zároveň musí být blbé. A když ta deska byla venku a ohlas měla vcelku slušný i u
odborníků, tak jsme uvažovali, že písničky zařadíme i do Jablkoni. To je však
komplikované, protože Jablkoň je přece jen jiná a zvlášť ty poetické skladby tam
nezapadájí, protože Jablkoň to je živel, takže se tam hodili jen ty dravější. Já
jsem chtěl dělat písničky a napadlo mě, že to nechci dělat sám, protože mám
rád, když je v tom trochu hudba a člověk sám hudbu neudělá, tak jsem zavolal
Martinovi a jemu se taky chtělo. Takže vznikla Malá lesní Jablkoň.
Jak skládáte písničky?
Skládám, když mám dobrou náladu, i když mám vztek. Přichází to samo, já jsem
takový dopolední člověk. Mám nejvíc nápadů a energie dopoledne, večery jsou pro
mě špatné. Ráno mi to nejvíc myslí a během dopoledne mi to vydrží. Většinou je
to tak, co se týče nápadu, z kterého vznikne písnička, že si tak hraji a brnkám a
najednou tam něco naskočí, tak si to zaznamenám, nahraji, nebo napíši a pak se k
tomu prostě vrátím. To je potom makačka, protože ten nápad je zpravidla jen pár
taktů a pak se to musí vyšívat, což je pro mě dost pracný. Písničky testuji na
manželce, ona když řekne, že to je dobrý, tak vím, že je. Kdysi jsme hodně
zkoušeli s Jablkoní u nás doma a když ona přišla a řekla: "hele, to je
nějaký divný", tak jsme věděli, že jsme mimo, což je dost důležitý. My
bychom na to přišli taky, ale bylo by to třeba až za čtrnáct dní. Je dobré mít
vedle sebe někoho, o kom vím, že cítí podobně. Pak samozřejmě dělá další
korekce Martin, když to dáváme dohromady.
Chystáte nějakou novu desku?
Už jsme v podstatě s Bontonem domluveni. Chystali jsme písničkovou desku původně na
podzim, abychom navázali na předešlou, ale nakonec jsme se domluvili na jaro. Dále je
předběžně domluveno, že příští rok na podzim vyjde deska vážné hudby s
houslistou Svěceným.
Děkujeme za příjemný rozhovor.
Za Domek Naďa Chabadová a René Moyzes
Tento rozhovor je zveřejněn po zkrácení a po redakční úpravě.
|
